Friday, July 22, 2016

O budoucnosti nahlas

Zřejmě se divíte, co zase chci. Proč zase píšu. Po včerejším historickém momentu, kdy se mi podařilo zveřejnit ne jeden, ale rovnou dva články během dvanácti hodin, zřejmě každý čekal klasickou týdenní odmlku a chvilku klidu od mých žvástů. Poslední dny mi hlava šrotuje na plné obrátky a prsty na klávesnici jedou tak rychle, že by se tomu divil i Lewis Hamilton.

Přemýšlím nad svou budoucností. Jestli by nebylo od věci zainvestovat poslední dolary do věštce, který by mi vyvěštil budoucnost. Lidé platí kartářkám, aby zjistili, jestli budou mít děti dvě nebo tři a jestli to bude s Pepou nebo s Vaškem. Mně by stačilo vyvěštit, jestli si ze mě po návratu někdo sedne na zadek a nabídne mi práci moderátora či generálního ředitele v celostátní televizi. No uznejte, že bych to při nejmenším vedla na takové úrovni, na které to vedou oni. Po uvědomění si, že na takovou pozici nejsem dostatečně študovaná, jsem došla k závěru, že i přes touhu stát se novou Lucii Borhyovou, je třeba zachovat si trochu soudnosti a uznat, že před kameru celostátní televize prostě nepatřím. Kdo by se taky chtěl koukat každý den na moji kebuli. Avšak myšlenka vlastní televize či pořadu, stále zůstává. Napadla mě i práce v rádiu. To by mě vážně bavilo! Navíc bych tím neublížila ani posluchačům, jelikož lidi se se mnou nejraději baví ve chvílích, kdy se na mě nemusí dívat. Zejména poslední dva roky. Malém jsem také zapomněla, že v dnešní době sleduje více lidí kanály na Youtube, než Českou Televizi. To jsou samé mejkapy, áutfity, recepty na zdravé snídaně, obědy i večeře, jak správně dělat dřepy, ale copak má někdo takovej správnej vesnickej kanál, ke kterému by s radostí usedli i vaši prarodiče? Vesničankou v USA již brzy nebudu. Tak co taková Vesničanka na Youtube? V dnešní době to jde s mladou generací z kopce. Bez myčky už mnoho lidí neví, jak se myje nádobí. Hodiny strávené u žehličky nahradila sušička. Dříví už se neseká, dříví už vám rovnou nasekané dovezou. Kluci už neví, jak se drží lopata a že v zimě je třeba během dne chodit přikládat do kotle. Holky už neví, jak se zadělává těsto na koláče a jak správně vyžehlit chlapovi košili do práce. Paradoxem je, že by i přes to mnoho žen chtělo kravaťáka. Rady ptáka otvíráka už v televizi nějaký pátek neběží a na Přemka se kouká pouze ta generace, která na něm vyrostla. Je na čase přinést něco svěžího, mladého, nadějného a ukázat všem, že budoucnost je v našich rukou. Doslova. Někdo by to mohl nazvat krokem zpátky, já to nazývám  REVOLUCÍ.

Co bych si ovšem přála mnohem více, než točit, jak se drží vidle, je vlastní nakladatelství. Vlastní knihkupectví a ze všeho nejvíc - vlastní magazín a knihu. Prostě všechno podle svého. Víte, v mládí jsem si přála být herečkou. Nevyšlo to. Nechtěli mě ani na konzervatoři ani na JAMU v Brně. Až po několika letech mi došlo, že v divadlech hledají herce, ne třídní šašky. Když jsem si nedávno vzpomněla na to, jak jsem od svých šesti let pravidelně utrácela kapesné za časopisy, začalo mi to všechno dávat smysl. Máma by vám mohla povídat, co se nanadávala, když v aktovce našla zase další a další časopisy. Často jsem se snažila to maskovat lží, že časopis je půjčený. Na otázku, za co jsem tedy utratila tu padesátikorunu jsem sebevědomě odpověděla:,,Za tři loupáky a sýrovou housku". Jenže učitelky těžko přelstíte. Ty to vždycky vyčmuchají. Časopisy jsem skladovala pod postelí a věřte mi, měla jsem jich tolik, že bych za ty utracené peníze zaplatila i měsíční nájem. Ale nikdy jsem nelitovala. Vždy jsem z nich měla radost a řádně se o ně starala. Nenáviděla jsem, když si na ně nějaký dospělý nezodpovědný jedinec postavil kafe a mně tam už navždy zůstalo kolečko. Později jsem začala vyrábět vlastní titulky časopisů. A kolik dopisů jsem během vyučování napsala. A kolikrát jsem za to seděla po škole. Všechno to zřejmě vedlo k tomu, že jednou příjdu k závěru, jak moc mě baví psát. Odpovědět si na otázku "Jáká práce by vás bavila a dělali by jste ji i zadarmo?", je pro mě momentálně jednoduché. Psát. Všude a pořád. Otázkou je, jestli by to někdo četl. To víte, když já vám přispěji jednou za týden, tak to vám vytráví, ale umíte si představit, že přispívám denně? Já jen přemýšlela, že bych z toho tady udělala denní tisk, ať vám po ránu nejen dobře šmakuje, ale ať odcházíte do práce s dobrou náladou a myšlenkou, že je důležité se z toho všeho hlavně neposrat. Protože o tom ten můj blog asi je. 
SHARE:

1 comment

  1. Umím, umím si to představit!! To by bylo boží!!:) i to youtube, go Dobešov, go!

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig