Thursday, July 21, 2016

Dobré ráno

Je 21. července 2016 a já Vás vítám u Snídaně se Simonou.
Aktuálně ze světa: Včera to bylo přesně 21 měsíců, co jsem doletěla na americkou půdu. Ale nejen to. Také mi zbývají PŘESNĚ tři POSLEDNÍ měsíce v USA. Nekonají se oslavy ani demonstrace. Před dveřmi mi nestojí pugéty ani věnce. Nikdo mi negratuluje ani nekondoluje. Na terase nevisí české ani americké vlajky. Rozhoduji se, zda se mám dát k hnutí hippies nebo si ustřihnout patku a dát se ke komunitě EMO. Pocity mám totiž smíšené. Starost střídá radost a hlad. Hlavně hlad. Nehty mám okousané, trpím nespavostí a na mém obličeji se odehrává třetí světová. Nebudu vám lhát. Tak trochu se stávám neurotickou kobylou, což mi jen potvrzuje to, že se mám vrátit tam, kde patřím. Na vesnici. Letenku už mám objednanou a tak je můj návrat oficiální. Za tři měsíce už budu ve svém pelechu, v pět ráno mě bude budit náš kohout, k obědu budu mít zase moji milovanou svíčkovou a k večeři ten nejhezčí vesnickej výhled na západ slunce. I přes to si myslím, že mě nadšení po týdnu přejde a já budu potřebovat kvalitního psychologa nebo dýlera. Znáte někoho?

Aktuálně z domova: Doma se všichni připravují na můj velký návrat. Zamražuje se rybíz a maliny na frgály, kopou se zemáky, zavařují se okurky, dělá se marmeláda, peče se chleba, dojí se krávy a chystá se velká oslava. Peřiny se čechrají, záclony se perou. Kecám! Doma se neděje překvapivě vůbec nic, až na to, že už se všichni hrozí toho, co zase vymyslím, až přijedu a doufá se, že svůj zadek zaparkuji na nějaký čas v České Republice. Ajéje. Utíkej Forreste!

Skandál: Ani po skoro dvou letech se mi nepodařilo najít amerického manžela. 21 měsíců je v čudu, místo kluka má mičudu. Prarodiče skáčou radostí a pokračují ve výběru ženicha podle toho, jak poklidí slepice a poseče trávu. Šanci má také každý, kdo vlastní kombajn či traktor John Deere (čtěte Džon Dýr) a sem tam projede kolem našeho baráku. Na 99% vás spacifikuje moje babička a při dalším hovoru si vyslechnu, jaký je pan XY šikovný kluk. Moji rodiče mají také radost, že si domů nepřivezu ženicha, protože se nebudou muset učit anglicky. Přátelé jsou zklamaní, protože věřili, že dovezu afroameričana a čtyři kila trávy. Naděje tu stále je. Pro všechny. Důležité je věřit. 

Ekonomika: Hospodářská krize pomalu ale jistě přichází, což dokazuje můj bankrotní účet. Místo peněz mám spoustu nepotřebných věcí, které nemám v životě šanci naskládat do dvou kufrů. Přemýšlím, že prodám játra. Jako jeden z mála vesničanů mám játra ve výborném stavu, jelikož jsem za mladých let nepropadla alkoholovým ani jiným dýchánkům. Po zjištění, že bez amerického občanství si nikdo játra nekoupí, už nevím co dál, jen přemýšlím, co by udělal Chuck Norris. Všechny mé ekonomické plány se totiž hroutí a peníze mizí ještě mnohem rychleji díky pravidelnému nakupování Kinder Buena, které se minulý víkend poprvé objevilo u nás v obchodě. Za 2 dolary! Nekup to. Takže nejen, že se vrátím jako oškubaná slepice, ale můj bratr letos zaručeně uvidí "zlaté" prasátko. A to dokonce s dvouměsíčním předstihem. Voalá!

Novinky: Má rodina začala hledat novou au pair. Hledá se mladá, inteligentní, spolehlivá slečna s láskou k dětem (stačí, když s ní přijedete, nikdo se nebude divit, když vás ta láska během pobytu přejde), která by ráda naučila našeho mladého, jak si kvalitně utřít zadek, naučit se jezdit na kole a nestěžovat si, jak je život nefér, když ho požádáte, ať si obleče trenky. Odměna není milión dolarů, ale $195,75 týdně s možností najíst se, co hrdlo ráčí a žít v podkroví třípatrového domu. Bonus pro ty, kteří odradí Američany volit Donalda Trumpa za prezidenta. Zájemci pište do zpráv. Atmosféra houstne, nervozita je cítit ve vzduchu a já přeji nové au pair pevné nervy a flegmatický přístup se slušnou dávkou perfekcionismu. To dává smysl, ne?
...
SHARE:

1 comment

  1. Nejlepší zprávy, co jsem kdy četla, vesničanko! ;)

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig