Friday, May 6, 2016

How I Met Your... Will Smith.

Ať bylo zimní období sebekrutější, jaro mi přineslo doposud ty nejlepší zážitky. Těšila jsem se, až zase vytáhnu šusťákovku. Až si budu trapně fotit každý narcis a tulipán. Až vyběhnu bez toho aby mi po pár kilometrech mrzl frňák. Až na šmigrust místo pětadvaceti na holou dostanu košík čokolády. Především ale na jednu velkou událost...

Batman v Superman: Dawn of Justice


O filmech, hercích a režisérech dokážu vést nekonečné debaty a věřím, že bych dokázala odstartovat i "filmovou roztržku". A i přes to, že se můj vkus, co se filmů týče, velice změnil a v první TOP pětce by jste jen těžko hledali romantiku, jedna věc i po mnoha letech zůstala stejná. Batman. Batman na hrnečku, legínách, misce, v koupelně, v peněžence. Temný Rytíř si získal mé srdce když mi bylo třináct. A je málo filmů, které mu šlapou na paty. Stejně tak málo kdo šlape na paty takovému herci jako je Christian Bale. A i přes to, že jsem věděla, že Ben Affleck jako nový Batman neuspokojí má oka, byla jsem napnutá jak struna a nemohla se dočkat, až tu zkázu konečně uvidím. Na Times Square mě několik týdnů předtím škádlili s billboardy a já nemohla dospat. Ale aby jsme se taky jednou dostali k tomu, jak jsem potkala Willa....




Začalo to zprávou od mých host rodičů. Panika. Strach. Takové zprávy mi běžně nechodí. Nenakrmila jsem psa? Umyla jsem špatně nádobí nebo zapomněla spoďáry v sušičce? Položila jsem telefon nejlepšímu kamarádovi. Vystřelila jsem z pokoje rychlostí blesku. Po cestě ze schodů jsem se div nezabila a v rychlosti psala mámě, ať začne péct frgály, protože budu určitě brzo doma.  Přišla jsem do obýváku, usedla do horkého křesla a sledovala mrtvé pohledy mých host rodičů. Jestli je někdo mistr ve hře "jak dostat Simonu", tak jsou to právě oni a jejich profesionální mrazivé výrazy ve tváři. Jakmile se mě můj host dad zeptal, zda bych chtěla na premiéru Batman v Superman, má hladina hormonů štěstí stoupla na maximum a na jejich tváři se objevil úsměv. Vlastně propukl smích. Zase mě dostali. Zase si plácli. Zase jsem za vola. Koukala jsem jako chleba z tašky. Seděla jako opařená. Nevěřila svým uším. "Co jsi říkal?"

Já? 
Premiéra? 
Batman? 
BATMAN? 

Já. Já, Simona z (konce světa) Dobešova jdu na premiéru filmu. OPRAVDOVOU premiéru. No to mě pošimrej! 

Premiéra se konala na Manhattanu v Radio City Music Hall, které se nachází kousek od Times Square. Když jsme konečně dorazili na místo, bylo to šílenství. Zejména na červeném koberci, který obklíčili fanoušci. I přes to, že jsem se snažila být maximálně cool, měla jsem motýlky v břiše a v očích radost stejnou, jako když před tátu položíte klobásu. Úspěšně jsme se dostali dovnitř, našli svá místa a čekali až to začne. Mezitím, co můj host dad vedl konverzaci se svými přáteli, já se rozhlížela kolem a nasávala atmosféru. Když v tom vidím někoho stát o dvě řady dál. Někoho, koho jsem již předtím viděla. Ale ne ve skutečnosti. Na obrazovce. Já, legenda. Sedm životů. Muži v černém. Hancock. Toho chlapa znám! TY VOLE, DYŤ TO JE WILL SMITH! Stál dobrých deset metrů ode mě a já nebojácná holka z vesnice, jsem zvedla svůj zadek a vystřelila směrem k němu. Když jsem od něj byla už pouho pouhé dva kroky, začala jsem být opravdu nervózní a podlamovala se mi kolena. V tu chvíli ale jeho bodyguard zahlásil něco ve smyslu, že odchází. Má naděje na společnou fotku se v sekundě rozplynula. V běžné situaci bych se hystericky rozbrečela, ale rozhodla jsem se pro jednou chovat dospěle. Zejména proto, že jsem nechtěla aby mě gorily vyhodily ještě před začátkem filmu. Rozhodla jsem se, že si ho alespoň na památku vyfotím. Ale on se začal přibližovat víc a víc ke mně. Teď nebo nikdy. A vybrala jsem si teď.

Já: Hey Will, can we take a selfie, please?
Will: Hi! Of course!



V tu chvilku už jsem neměla v břiše motýlky, ale rozbouřené netopýry. Byla to neskutečná euforie! Will Smith byl milý, na všechny se usmíval a popřál mi hezkou noc. Jsem snílek. Sny mám opravdu divoké. Ale o tom, že někdy potkám Willa Smitha se mi opravdu ani nesnilo. A tak jsem si to s rozzářenýma očima šmarovala zpátky na svoji sedačku a pochlubila se mému host otci. Doteď, když jdu ven, tak se ptá, jak se má Will. To on ale ještě neví, že randím s Kapitánem Amerikou. Ale fotka s Willem nebylo všechno. O několik minut později šel naproti mě Ben Affleck, Henry Cavill, Amy Adams, Jesse Eisenberg, Gal Gadot... prostě celá sestava. Můj (ne)chytrý telefon jejich rychlou chůzi bohužel nezvládal a tak mám akorát pár rozmázlých snímků sexy Cavilla a nafrněného Bena. Film jako takový mě osobně moc nenadchl. Za zmínku stojí snad jen Wonder Woman. Ta získala jednoznačně největší aplaus v celé hale. Zaslouženě. 

Netušila jsem, že můj život může být na jednu noc ještě bláznivější než mi občas připadá. Za rok a půl v Americe jsem nasbírala spoustu zážitků a nezapomenutelných momentů. Ale tato noc se jednoznačně zapsala mezi ty NEJLEPŠÍ.
































SHARE:
Blogger Template Created by pipdig