Monday, December 21, 2015

Chapter 43: Christmas spirit.

Po několika týdnech "ticha" jsem tu opět s novým článkem. Mé "předsevzetí" o tom, že budu psát častěji, dlouho nevydrželo. Ale vezmu si ho do roku 2016. Překvapivě mám méně času, než když jsem měla tři děti. Nevěříte? Věřte! Holt, s jedináčkem je kolikrát více práce než s tuctem sourozenců. Ale žiju. Jsem trošku ušmudlaná od mouky, peču cukroví, až se čoudí i ze mě a frkám do kapesníků již čtvrtým týdnem, jelikož mám v sobě zřejmě stále kus Kalifornie, ale vše ostatní je v pořádku. Nepřejel mě žlutý taxík, ani jsem se neupila k smrti na New Yórských akcích, dokonce mě ještě nesmetla sněhová vánice, ale to přijde. Probouzím se momentálně do příjemných 15°C. A nestěžuju si, zásadně. I přes radost z toho, že má nová zimní bunda zůstává nedotčená ve skříni, tajně doufám, že Vánoce budou na sněhu a že uvidím Santu. Užívám si atmosféru Vánoc, zdobím si pokoj a nakupuju dečky, světýlka, svíčky a to i přes fakt, že příští rok odletím a na všechny ty blbosti rozhodně nebudu mít dost místa v kufru. Stříhám vločky z papíru a občas tajně fňukám do polštáře, protože Vánoce jsem pro mě opravdu hard core time, kdy mi má rodina chybí víc než kdy jindy. Což mi připomíná, že Vám musím napsat o tom, že jsem minulou neděli navštívila akci Czech Christmas in New York City. A jak už název napovídá, jednalo se o ČESKÉ VÁNOCE. Stihla jsem sice jen poslední hodinu z celé akce, ale k tomu aby se mi koulely slzy z očí mi to bohatě stačilo. Slyšet opět od někoho zpívat naše koledy mě prostě dostalo do kolen a dala bych tři prince a dva zámky za to, abych mohla být doma. Nemám ani prince a ani zámek, takže mám letos smůlu.





Pokud se vrátím k měsíci listopadu, zakončila jsem to Thanksgiving. Opět to probíhalo stejným způsobem jako loni. Nacpat si pupek a odkutálet se domů. Bohužel ani letos neskončil nikdo s krocanem na hlavě. Chudák krocan přistál na pekáči a byl servírován spolu s brusinkovou omáčkou. Já jsem ale přežila. Šampaňské mi nepřivodilo ledvinovou koliku a nedostala jsem ani žaludeční vředy. Užila jsem si skvělé odpoledne se svoji host rodinou, zavítala do New Jersey a byla vděčná za to, že si po hlavním jídle můžu dát né jeden dezert, ale tři. A to bez toho, abych vypadala jako nenažrané čuně. Moje kalhoty jsem ale neoblafla. Možná někdo z vás zaznamenal na Facebooku, že jsem i já přidala ruku k dílu a na Thanksgiving upekla tvarohové koláče. Zmizely rychle. Rychleji než jsem čekala. A to je pro mě ta největší pochvala! Samozřejmě až po té babiččině. Ta se cení nejvíc!




V New Yorku momentálně probíhá davové šílenství. Pokud se chcete (nebo snad někoho) zabít, přileťte do New Yorku! Je to neuvěřitelná příležitost jak ušlapat, či být ušlapán lidmi z různých koutů světa. Obchodní domy jsou plné, řady u pokladen nekonečné a na ulicích se pohybujete rychlostí 1km/h. Prostě blázinec. Samozřejmě, výzdoba stojí za vidění. A tak i já, rozený blázen, jsem se vydala na mission impossible a dobrovolně se tlačila celým New Yorkem, abych viděla všechny ty krásy, které město, které nikdy nespí v prosinci nabízí. Opět jsem změkla jako máslo a byla jsem dojatá. Ne, nejsem těhotná ani nemám zánět spojivek, prostě vás ta atmosféra pohltí a vzpomenete si na to, jaké je to být o Vánocích DOMA. Upřímně, už se těším na ty Vánoce, kdy budu se svou rodinou dlabat bramborový salát. Ať jsem, kde jsem, tohle mi nevynahradí vůbec nic. Vám všem, co jste doma závidím a přeji Vám krásné svátky s Vaší rodinou. Někomu to nepřijde jako něco extra, ale člověk pochopí, když vyletí z hnízda a nejvíc to pocítí zejména v čase Vánočním. Minulé Vánoce stály za prd, protože jsem si nedokázala navodit tu správnou náladu ve slunné Kalifornii. Upřímně mi připadá, že Vánoce loni ani nebyly. Letos je to naopak a možná o to těžší. Máme doma krásný, voňavý stromeček, výzdobu, stříháme vločky z papíru, posloucháme koledy a tajně ujídáme cukroví z krabice. Přesně jako u nás doma. Dokonce jsem našemu mladému princi vyrobila adventní kalendář.





V neposlední řadě mám pár hezkých zážitků ze začátku prosince. Kromě zdobení stromečku, objevení Kinder čokolády v New Yorku a historicky první ochutnávce makronek, jsem se vydala do New Jersey na hokej. Přesněji na NHL. Konečně jsem také viděla Jardu Jágra! Musím přiznat, že NHL byl jeden z nejlepších zážitků, které mám vůbec. Je to jedna z těch chvílí, kdy si vybavíte to, že by Vás ani ve snu nenapadlo, že se to stane. Jen jsem seděla a hleděla s otevřenou pusou. Atmosféra na jedničku, i přes to, že mezi fanoušky New Jersey jsme byly zřejmě jediné, které fandily Jágrovi. Ale jelikož i v Jersey týmu hraje český hráč (Patrik Eliáš), tak nám to bylo jedno a řvalo se pro všechny. Mimo jiné jsem potkala tolik Čechů, co za celý rok v USA ne. Jarda sice ten večer prohrál, ale v naších srdcích je vždy vítězem. Zážitek perfektní a těším se na další. Tohle nebyl můj poslední zápas!





Brzy se ozvu s novým článkem, který věnuji mé oblíbené části v New Yorku. Hádejte? 


Mějte se krásně & užívejte si svátky! 


SHARE:

1 comment

  1. Super článek :)
    Musím se přiznat, že jsem na tvůj blog narazila teprve nedávno, ale už ho mám přečetlý celý. Strašně moc obdivuji všechny, kteří se pro USA rozhodli. Já jsem zatím tuto odvahu neměla, a proto jsem se rozhodla zatím pro au pair v UK kam za měsíc odjíždím. Na základě toho jsem si založila blog http://lifewithpetra-blog.blogspot.cz/ a doufám že až skončím v UK budu mít už dostatečnou odvahu na to vycestovat do USA :)

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig