Friday, September 18, 2015

Chapter 37: Update.

Předevčírem mě velice potěšila moje host mum. Už skoro jen 4 týdny a já budu odcházet.. Uff, uteklo to strašně rychle a nikdo z nás tomu nemůže uvěřit. Proto mě potěšily její slova o tom, že ji mrzí, že odcházím, ale že má ze mě radost a ví, že v New Yorku se budu mít skvěle. Člověka občas přepadne strach z něčeho nového, ale když má takovou podporu kolem sebe, tak strach je to poslední, na co pomyslí. Navíc, ten fakt, že jsou se mnou maximálně spokojeni a věří mi, je to nejhezčí, co může být. Vždycky slyším tak milá a hezká slova od moji rodiny a i když se to může zdát, že je to fake, vím, že to myslí upřímně. Vím, jak dobré má tato rodina srdce a jak hrozně fér jsou. Jejich další au pair bude opravdu lucky, stejně jako jsem byla já, i ta předchozí! Kolikrát se nestačím divit, co si rodiny k holkám dovolí a jak s nimi zachází. Když to čtu, tak mi teprve dochází, jak moc VELKÉ mám štěstí. Teď jen doufat, že i moje budoucí rodina je trefa do černého. :-) Abych nezapomněla - dneska jsem koukla do našeho rodinného kalendáře a... 



***

Přišel mi email od moji nové host mum. Už od začátku si vyměňujeme spoustu emailů a snažíme se o sobě dozvědět, co nejvíc. Od oblíbeného jídla až po filmy. Je to super! Zjistila jsem, že moje future host mum, je narozená ve stejný den, jako moje mamka. Tak jsem zvědavá, jak si budeme rozumět. Každopádně, už rozumím tomu, proč je paní takový pes na pořádek. Čau, mami :-) Stejně tak se ke mně dostala informace o tom, že letenka do New Yorku mi přijde až v říjnu. Klasika, všechno na poslední chvilku. Na to jsou agentury opravdu experti. Nebo alespoň ta moje ano. Vyveďte mě někdo z omylu, jestli nemám pravdu. A v neposlední řadě se začínám připravovat na změnu klimatu, jelikož to bude celkem skok. Pořád nám tu "řádí" čtyřicítky a v New Yorku už začal podzim. Prý si mám dát pozor na to, co si přeju. Minulý týden jsem to tu vcelku proklínala, jelikož jsem díky vedrám nemohla spát. Máme v domě klimatizaci, ale zrovna tady v patře nefungovala, takže jsem chodila spát třeba ve tři ráno. To jsou ty momenty, kdy jste tak naštvaní, že proklínáte i zlatou Californii! Ale já si vzpomenu, až budu mrznout v NY. Musím přiznat, že na zimu se netěším ani trošku. Kdežto podzim miluju a nemůžu se dočkat, až zažiju ten pravý podzim právě v New Yorku. :-) A Halloween! Mimochodem, letos už jsem připravená mnohem více než loni. Už mám vymyšlený kostým!



***

A abych byla naprosto aktuální. Od včerejška mám nohu v ...... Z toho běhání se ze mě stává stařenka. Jsem snad jediná kulhající osoba v celém Pleasantonu. Nevím, jestli je to kotník nebo natažené vazy, každopádně, moje levá noha je absolutně nefungující a  když mám někam jít, tak skučím bolestí. Holt, asi už nejsem nejmladší nebo jsem to s tím běháním přepískla. 100 km jen za září asi není zas tak málo. Pokud máte nějakou univerzální radu, jak to vyléčit po domácku, tak sem s tím. Jen mi prosím Vás neraďte "natři si to kuřincem" tak, jako můj tatínek, protože živou slepici jsem viděla naposled u nás na dvorku v ČR. :-D  Co bych teď dala za Fastum gel, ten mi vždycky pomohl! Tak jestli mě čte někdo z USA a ví o něčem, tak sem s tím, ať zase můžu vyběhnout. Moje host mum mi poradila akorát tak Advil, ale ten mi od bolesti akorát uleví, ale nožce nijak nepomůže. 
SHARE:

No comments

Post a Comment

Blogger Template Created by pipdig