Monday, September 14, 2015

Chapter 35: Keep Calm and be an Au Pair.

Vždy jsem četla o tom, že Au Pair by měla být milá, energická, kreativní, plná života a měla by se samozřejmě umět postarat o děti. Kecy, kecy, kecy.. Jedinou vlastnost, kterou musí au pair mít, jsou pevné nervy. Což o to, děti jsem vždy milovala. Hlavně ty, které jsem si půjčila a po hodině je vrátila. Občas se ptám, proč chce být někdo učitel(ka) a dobrovolně podstoupit toto (sebe)vražedné povolání. A občas si říkám, že jít na mateřskou co nejdřív, vlastně vůbec není špatný nápad, protože po tom, co občas vidím a zažívám se mi touha po mateřství pomalu vytrácí z mysli. Třeba, když jdu ráno do ledničky a dostanu loket, protože si "naše" jedenáctiletá slečna chce vzít mléko. Bez pardonu a bez toho aby počkala 5 sekund na to, až z ledničky odpálím si mléko vezme a spokojeně s výrazen "the winner takes it all" odejde. I přes to ji poté večer naservíruju jídlo s láskou a úsměvem, stejně tak ji vyperu její prádlo, které se bohužel ani po týdnu nedostane na své místo ve skříni, ale zůstane v prádelním koši nebo při nejlepším - na zemi. Následuje klepání na dveře s naléhavou otázkou, jestli jsem ji náhodou neukradla podprsenku, protože záhadně zmizela a i přes to, že by mi stěží zakryla bradavku, určitě bude někde v mém pokoji. Překvapivě - po měsíci ji najde na spodu svého šuplíku se sešity. Nebo, když si můj sedmiletý klučina položí totálně špinavé ponožky na jídelní stůl a i přes to, že ho několikrát požádám, ať si je vezme a laskavě je dá do koše na špinavé prádlo, tak je tam najdu naprosto ve stejné pozici další ráno a vedle nich jako bonus misku nedojezených cereálii. Na otázky typu "Proč más ty kraťasy na sobě, když jsi je měla včera?" už odmítám odpovídat, protože jediná odpověď v mé hlavě je "Proč se sprchujete 2x týdně, ale každý den máte čisté pyžamo?". Pokud nejste v obraze - děti v USA se moc nesprchujou. Ale za to mají každý den čisté oblečení a pyžamo. Neexistuje si vzít něco na sebe více než 1x. Nesmím zapomenout na nezapomenutelné situace v autě. Křik, hádky, rady kam zaparkovat a kde neparkovat, kolik je hodin, jedeme brzo, jedeme pozdě a taky, že doma zůstala svačina, ponožky, boty, mikina, knížky do školy, hlava, mozek.. A mohla bych tady pokračovat i s těmi nejhoršími momenty, které jsem s dětmi zažila a zjistila, jak umí být kruté jak k dospělým tak ke svým sourozencům, ale o tom tady psát nechci. Každopádně, v některých momentech je udržet nervy na uzdě těžší, než zvednout stokilovou činku pravou rukou. A právě v těch se ukáže, jak dobrá au pair jste, protože na tyto situace vás prostě nikdo předem nepřipraví. Je třeba zachovat chladnou hlavu, napočítat do deseti a říct si něco povzbudivého. Např. "brzo bude pátek", "moje děti to nejsou", "přece se nenechám zavřít" nebo "kde mám to víno?"..

***

Ale teď už vážně a zase trochu jinak. Samozřejmě si člověk několikrát řekne, jestli mu to stojí za to v jednadvaceti lítat kolem cizích dětí, nervovat se a poslouchat to, jak odmlouvají a jsou nevděční. Každopádně, ona to nakonec není vůbec naše starost. Já jsem jen au pair a ne rodič. Nepřišla jsem sem, abych ty děti vychovala, ale abych se o ně postarala. A i přes to, že mě ti moji smraďoši kolikrát neskutečně vytáčí a nestačím se divit, co předvádí za scény, tak je mám všechny strašně moc ráda a za poslední rok se z nás stala tak super parta, že si neumím představit, jak mi bude až odejdu. A vím, že jsem pro ně nikdy nebyla jen au pair, ale součást jejich rodiny a vždy tu budu mít dveře otevřené. Ono nakonec, děti jsou úžasná stvoření. Narozdíl od dospělých se od nich vždy dočkáte upřímného názoru a pokud víte jak na ně, tak vás zahrnou nejen drzýma poznámkama, ale také spoustou upřímné lásky. A nakonec si říkám - v jejich věku jsem zřejmě nebyla o moc lepší. Promiň, mami :-)
SHARE:

2 comments

  1. ;-) napsala jsi to naprosto přesně " promiň, mami". Když mi dceruška volala ze své rodiny, že její šmejdíci dělají to a ono....znělo mi to jako rajská hudba a balzám. ;-) U nás se to tedy týkalo bezúklidové zóny v dětských pokojích a mojí vynaložené práce s prádlem a vařením. Joj...též se mi dceruška omluvila. Na druhou tady v Čechách naštěstí pořád platí, že rodič je zákon a doufám, že ještě dlouho bude. Nijak zvlášť se mi nelíbí anglosaský model, že dítě je zbožštělé a smí všechno. ;-)

    ReplyDelete
  2. "nejsou to moje děti.." je naprosto přesný Simi <3 :D super článek co mi mluví z duše. Ono to bude asi všude tak nějak stejný.. :))

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig