Saturday, September 12, 2015

Chapter 34: What I love about America.

Zákaznické služby. Myslím, že každý, kdo byl alespoň jednou v Americe mi dá za pravdu, že zákaznické služby jsou na špičkové úrovni a s těmi našimi se nedají srovnat. Abych se s někým dohadovala o reklamaci, tak jak je tomu u nás, tady prostě neexistuje. Američani se opravdu řídí heslem: Náš zákazník - náš pán. To znamená, že cokoliv můžete přijít vrátit, vyměnit a vždy se setkáte s ochotnými lidmi, kteří vám rádi pomůžou. Řekla bych, že je tu velice malá šance se setkat s neúspěchem, pokud máte problém se svým zbožím. I když vám nechutná kafe, které si objednáte a rádi by jste jiné, tak vám udělají zdarma nové. Nesetkáte se tu s nepříjemnými prodavačkami a prodavači, právě naopak. Lidé jsou ochotní, pomůžou vám, poradí, jsou usměvaví a rádi si s vámi klidně popovídají. Teda takovou zkušenost mám alespoň já. Myslím, že se máme opravdu co učit.



Nákupy jsou v Americe velice příjemná záležitost. Teda alespoň pro mě, protože se nehrozím cen a kvality tak, jako když jdu nakupovat oblečení u nás. Není divu, že lidé lítají do USA na víkendy si jen nakoupit. Zní to dost šíleně, ale upřímně? Má to smysl. V Americe si nakoupíte kvalitní oblečení za skvělé ceny. Pokud si ulítáváte na značkových věcech, tak vás americké nákupní centra a outlety potěší ještě více. Nakoupíte tu tyto kousky za poloviční ceny. To, že jsou tyto věci u nás tak drahé, má zřejmě svůj důvod. I přes to mi ale částky připadají přemrštěné a zejména ceny oblečení. Upřímně si nedokážu představit, že si ještě půjdu nakoupit oblečení někde u nás. Samozřejmě jsou obchody, které nabízí oblečení kvalitní, ale za mnohem vyšší částku než za kterou ho seženu tady. Každopádně, radši koupit jednu kvalitní věc, než tři, které se mi po jednom nošení, rozpadnou.




Cestování. Co se týče cestování, Amerika je opravdu ráj. Ráno můžete ležet na pláži pod palmami a večer stavět sněhuláka. Dálnice jsou uzpůsobené tak, že si bez problému můžete dojet z jednoho konce Ameriky na druhý, bez toho, aby jste se báli, že se vám rozbije auto. Benzín je za hubičku, stejně tak půjčit auto si můžete za minimální částku (pokud vám je 25). Pokud máte rádi historii, Amerika vás ale nepotěší. Za to vám to vynahradí národní parky, kterých je tu opravdu požehnaně a je o ně maximálně pečováno. Do národních parků se vloží každoročně mnoho peněz. Řekla bych, že národní parky, jsou jednoznačně Americké bohatství a pokud budete mít možnost, navštivte alespoň jeden. Rozhodně to stojí za to!






Diverzita. Je tu spousta lidí z různých koutů světa, jak každý asi ví. Potkala jsem lidi z Austrálie, Švédska, Thajska, Japonska i Keni. A pokaždé jsem z toho měla radost. Protože od každého takového se dozvíte něco nového, něco, co váš život obohatí. Každý měl svůj vlastní životní příběh. Na taková setkání se nezapomíná. :-) Například moje známa z Irska. Jako malá ve škole si vystřihla mapu Kalifornie a používala ji jako záložku. Vždy když se na ní podívala, tak si řekla, že jednou bude bydlet v San Franciscu. O 20 let později? Žije na předměstí San Francisca spolu se svým manželem a třemi dětmi. Nebo pán z Keni, kterého jsem potkala na letišti při čekání do New Yorku. Povídal mi o tom, jak důležitá je v Keni angličtina, jak moc pro něj znamená vzdělání a jak jednoduše se dostal před rokem 2001 do USA.





Úspěch&Naděje. Od té doby, co jsem v USA se toho hodně změnilo. Zejména jsem si ujasnila, co mě baví a co bych v životě chtěla dělat, až mi skončí můj American Dream. Amerika je skvělá v tom, že vám dá ten vnitřní pocit, že můžete dosáhnout naprosto všeho. Amerika vám dá opravdu tu naději, že když na sobě budete tvrdě pracovat, tak budete úspěšní a dostanete to, co si zasloužíte a po čem toužíte. Nikdy jsem se tu necítila tak, že by mi někdo podkopával nohy. Že by ve mě někdo nevěřil nebo by mi řekl, že na něco nemám a odsuzoval mě za má rozhodnutí. Opravdu tu není zvykem lidi podceňovat a zřejmě proto si tu mnoho lidí svůj sen opravdu plní. Lidi tady prostě věří, že v Americe je možné všechno. A je to nakažlivé!







Zdvořilost. V Americe uslyšíte "Omluvte mě", "Promiňte" & "Prosím" zřejmě více než kdekoliv na světě. Pořád mi přijde vtipné, když se mi lidé omlouvají v obchodě, když prochází kolem mě. Přitom jsou ještě tak dva kroky daleko. Každopádně - nyní už dělám to samé i já. Moc se mi líbí, že takové "Jak se máš", patří k běžnému "Ahoj" a že jsou lidé milí a dobře naladění. Horší, jak se člověk vrátí zpátky domů, paní v obchodě se tváří jak kdyby snědla citrón a když vám někdo přejede nohu košíkem, tak dělá, že nic. :-)





SHARE:

3 comments

  1. Očekávaný článek je zde! :)
    SIce jsem v AMerice nikdy nebyla, ale vypadá to pravdivě :D
    A ta Irka, to je zajímavý, že si vystřihla tu mapu. TO je skvělá inspirace .)

    ReplyDelete
  2. Super článok !:)Krásne napísané a doplnené super fotkami :)
    Ja som bola ako Aupair rok v Uk, momentálne som na Mallorke a pred pár dňami som sa matchla s rodinou v USA kam poletím v januári !:)
    www.lindatayllor.com

    ReplyDelete
  3. Krásný článek! Po článku o tom co na Americe nesnáším, jsem se na tento článek vážně těšila! :)
    V Americe jsem ještě nebyla, ale ráda bych se tam někdy podívala! :)

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig