Thursday, September 10, 2015

Chapter 33: Thinking out loud.

Dnešní článek měl být původně úplně jiný. Ale je devět večer, já sedím v pokoji s čajem a prohlížím si starší fotky. Z domu, ze školy, z našich nezapomenutelných párty, z dovolených a z výletů. Na jednu stranu je mi z toho smutno, na druhou jsem šťastná z toho, že tihle lidi pořád patří do mého života a ještě dlouho doufám budou a pořád jsou stejně skvělí. Dobrá, jsou trošku starší, už jsou z nich dvacátnící, ale za to jsou chytřejší, dospělejší.. ale krásní jste pořád stejně moji milí, nebojte! :-D 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnes je to přesně měsíc, co jsem odletěla "na rychlovku" domů. Přijde mi to jako včera, co jsem seděla v San Franciscu na letišti a psala všem mým přátelům a rodině, že se chystám do Los Angeles. Je to měsíc, co jsem vyskočila z kufru auta a přivodila mojí mamce skoro infarkt. Je to měsíc, co jsem zjistila, že se z mého bratra stal Kobe Bryant (bude mu deset, vypadá jak žížala, měří asi 300 cm a přes léto trošku ztmavnul). A taky to bude měsíc, co jsem se zlomeným srdcem odjížděla na letište do Prahy.  Po týdnu plném koláču, buchet, svíčkové, knedlíků, zelí, tvarohu, chlebu a opékaček (tukové zásoby na zimu, protože letos si ji opravdu užiju) bylo nejen těžké zvednou zadek a doufat, že nedostanu žaludeční vředy, ale zejména opustit moje milované. Fňukala jsem jako štěně a vůbec se mi nechtělo zpátky. Člověk nemusí vidět své přátele a rodinu 24/7, ale ten pocit, že jsou všichni na blízku a můžete je kdykoliv vidět (bez strachu, že než doletíte, tak spadne letadlo nebo zbankrotujete), je pro mě dost důležitý a když jsem byla doma, tak jsem byla celý týden happy jak tři grepy, protože jsem ten pocit měla. Akorát málo času na to, vidět úplně všechny, což mě mrzí. 


***

Ono sebrat se a přestěhovat se do USA je strašně skvělá věc. Vlastně přestěhovat se kamkoliv je naprosto skvělá věc. I když je to do vedlejšího městečka, vesnice, domu, karavanu, stanu... Je to dobrodružství a hlavně zkušenost k nezaplacení. Ale samozřejmě i tak platí - něco za něco. A já musím přiznat, že až když jsem se odtrhla na tak dlouhou dobu od své rodiny a přátel, tak mi došlo, jak moc jsem na ně fixovaná, jak neskutečně jsou pro mě důležití a hlavně, že mám problém věřit komukoliv novému tak, jako věřím jim. Než jsem odjela do světa, tak mi to nedocházelo. Všechno jsem to brala jako samozřejmost. Nikdy jsem si neuvědomovala, že mi budou tak chybět jako mi chybí teď. A taky většinu těch nejlepších lidí jsem vídávala každý den ve škole. A to jsem byla kolikrát strašně protivná můra, protože matika, ekonomika a účetnictví bylo peklo na zemi. Hlavně matika! A ne, ani na ekonomce vás nenaučí počítat bez prstů. Jak jednou začnete počítat na prstech, tak už není cesty zpět!!! :-D Stejně tak jsem si neuvědomovala, jak skvělé mám rodiče, prarodiče, strýce a tety a že si moji rodiče zaslouží všechno na světě za to, že mě v pubertě nepřizabili jak mě podporují a co všechno pro mě dělají. Jste nejlepší! 



***

A co jsi tím článkem Simono vlastně chtěla říct? V životě musíte občas něco obětovat. Ale já věřím tomu, že pokud máte opravdové přátele, tak tady pro vás vždy budou. A je jedno, jestli se vrátíte za měsíc, za rok, za deset let nebo třeba nikdy. Moji přátelé mi chybí opravdu moc. Ani nějak neumím vyjádřit jak, ale oni mají svůj život, jdou si za svým cílem a já mám zase ten svůj. Každý jdeme jinou cestou, tou vlastní. Ale pokud je možnost, tak se vždycky společně sejdeme. Takže znova po stopadesátepáte opakuju, nebojte se jít do světa nebo se odpoutat od vaší party, do které teď patříte. Pokud máte životní sen, cíl, jste ambicozní nebo prostě jen chcete zkusit něco nového, tak si to nenechte ničím překazit. Dobří přátelé vás vždycky podpoří a ti ostatní... těm akorát zamávat :)



SHARE:

4 comments

  1. Jsme na tom podobně. Já tedy nejsem tak daleko jako ty, ale věřím, že se ukáže, kdo opravdu ten dobrý přítel je a kdo ne :)

    ReplyDelete
  2. Ahoj Simi,
    super článek, vážně umíš člověka svými slovy pěkně motivovat! Doufám, že se ti bude dařit dobře :).
    Mimochodem, nemohla by jsi mi poradit, jak poslat do USA balík? Přes jakou firmu nebo tak? Ségra tam taky na rok odjela a my jsme jí slíbili, že jí tam ještě nějaké dobroty pošleme.

    Děkuju, měj se!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj, moc děkuji za milý komentář :)
      Moje mamka posílá klasicky přes Českou poštu, což teda není nejlevnější. Nejlepší je to poslat v bublinkové obálce, vyjde to levněji než v krabici.

      Delete

Blogger Template Created by pipdig