Wednesday, August 26, 2015

Chapter 29: Back to school.

Je to tady - včera byl první školní den. Ani mi nepřijde, že to bylo deset týdnů. Opravdu to uteklo jako voda, ale jsem ráda, že už je to za námi. Už se nemusím rozčilovat nad tím, že je venku hezky a moji miláčkové se valí doma a nikomu kromě mě to nevadí. Míň odmlouvání a urážení se navzájem taky ocením. Jak už jsem psala, můj sourozenec je o 12 let mladší než já, takže jsem byla vždycky velká sestra. Což znamená žádné dohadování se a házení po sobě prupiskou. Tohle je pro mě nová zkušenost a kolikrát se nestačím divit, jak k sobě sourozenci umí být hnusní a podlí. A řeknu vám, že jsem se tu přesvědčila, že obzvlášť my holky jsme v tom opravdu experti. :-) 







Moji nejstarší čeká první rok v Middle School, což je u nás druhý stupeň. Rozdíl je v tom, že Middle School je naprosto jiná škola a budova. M. má z toho trochu obavy, ale jsem si jistá, že to v pohodě zvládne. Každopádně, chápu, že je to pro ní celkem big deal. Já si teda nepamatuju, že bych si z něčeho takového dělala velkou hlavu, myslím, že jsem nad tím nepřemýšlela. Tady je to ale přece jen trošku jiné. Navíc, to co vidíte v televizi, přesně funguje tady ve školách. Skupinky od šprtů až po školní královny, plechové skříňky apod. To všechno se neliší od filmu. Na střední ještě přibudou roztleskávačky, královny a králové plesu. Middle School taky znamená více rozvážení pro mě. Už nechodí do stejné školy jako její dva sourozenci a škola ji začiná hned 15 minut po nich, takže se teď snažíme sestavit nějaký plán, jak to všechno uděláme, ať nejsme nikde pozdě, ale taky ani moc brzo. On by to nebyl zas až takový problém, kdyby každý den nestála před skolou řada aut. Všichni prostě vozí děti do školy autem a v konečné fázi skončíte před školou v doprávní zácpě. V ČR by to normálně fungovalo tak, že děti půjdou pěšky. Bohužel, tady to tak prostě nefunguje. A to jak víte mají moje děti školu jen 10 minut chůze. Podle mě jsou dost velcí na to, jít pěšky, kór když je to takový kousek, ale já tu nejsem na to, abych o tom rozhodovala. Na druhou stranu, abych byla upřímná, T. je někdy jako utržený ze řetězu a mohl by omylem skočit pod auto, tak bude jistější, když tu jeho malou řiť zavezu až před bránu školy a s klidným srdcem potom odvezu M. 







Jinak pokud mám zhodnotit těch 10 týdnů, tak to šlo překvapivě lépe, než jsem čekala. Přece jenom každý den 10 hodin, to je trochu změna. Když je škola, tak pracuju ráno 2 hodinky a odpoledne cca 4. Ale zpět k prázdninám. Navštívila jsem pár nových míst, byla jsem asi 10x v San Franciscu, koukla jsem na gay pride, byla zklamaná ze Dne nezávisloti, rozloučila se s nejlepšíma lidma tady, oznámila moji rodině, že odcházím a začala hledat novou, oslavila 10 měsíců v USA, propásla jsem koncert Taylor Swift, ale místo toho jsem byla na 7 dní doma, což bylo to nejlepší zakončení "prázdnin". <3


SHARE:

No comments

Post a Comment

Blogger Template Created by pipdig