Tuesday, August 25, 2015

Chapter 28: Home, sweet home.

Za posledních pár týdnů se událo pár změn. Ti, kteří sledují moji Facebookovou stránku ví, že jsem byla na návštěvě v ČR. Bylo to rozhodnutí na poslední chvíli. Měla jsem před dovolenou a přemýšlela jsem, co budu dělat. Chtěla jsem na týden do LA, jenže jsem v tom byla sama. Ale i tak by mi to nevadilo, nemám problém se někde potulovat sama. Každopádně jsem jednoho pátečního dne projížděla lety a napadlo mě, že se podívám na letenku do ČR. A cena nebyla zase tak špatná. Hned jsem ten nápad sdělila mým host parents a ti mě podpořili a ještě mi dali dva dny navíc, což se samozřejmě vždycky hodí. Zejména proto, že celé to cestování zabere dohromady dva dny. Takže mě čekalo krásných 7 dní doma! Týden před odjezdem jsem bookla letenku a až na moji kamarádku Evičku a mého strejdu, který pro mě měl přijet na letiště, o tom nikdo nevěděl. Naši neměli ani nejmenší ponětí o tom, že přiletím, takže plán to byl dokonalý a těšila jsem se na jejich výrazy. :))




Nebudu vám tady vyprávět celý příběh o tom, jak jsem dojela domů a vylezla z kufru. Ani nebudu psát o tom, co jsem celý ten týden dělala a že jsem se přejedla knedlíkama a koláčema. Moje pocity po příjezdu byly takové, že jsem snad nikdy neodjela. Vůbec mi nepřišlo, že jsem nebyla 10 měsíců doma. Nic se totiž nezměnilo až na to, že když jsem v řijnu odjížděla, tak byla daleko větši zima. :-D Každopádně ten týden byl skvělý, ale strašně rychle to uteklo. Upřímně se mi vůbec nechtělo zpět. Né,  že bych to tu neměla ráda, ale věděla jsem, že zase opouštím lidi, které mám nejradši na světě a dalších 14 měsíců je neuvidím. Musím říct, že to bylo daleko těžší než můj první odjezd. Možná i to, že mě čekal tak dlouhý a náročný let způsobilo, že jsem byla smutná. Letěla jsem Praha - Brusel - New York - San Francisco a dohromady to celé zabralo 24 hodin. Naštěstí mě nečekalo žádné zpoždění tak, jak tomu bylo na cestě do Prahy, kdy jsem v New Yorku na letišti čekala 10 hodin. Ale musím se přiznat, že mi nevadí čekat na letišti. Miluju terminály a sledování ostatních letadel. Vždycky jsem přilepená na skle a sleduju všechno kolem. Pro mě je to fascinující. A létání je taky super, zejména na začátku. Na konci už se nemůžu dočkat až vypadnu. :-D Mám z létání čím dál větší respekt! Navíc jsem před odletem udělala tu nejlepší věc. Koupila jsem si časopis Epocha, kde bylo na titulní straně psáno "Kam mizí stroje se stovkami cestujících?". Velice chytré, Simono.



Vůbec jsem nečekala, že děti na mě budou o půl jedenácté čekat v autě, šťastní, že jsem zpátky. To mi udělalo moc velkou radost :) A taky jsem od nich hned na uvítanou dostala krásné dárky z jejich dovolené, což jsem vůbec nečekala. Samozřejmě i já jsem jim něco dovezla - tunu českých sladkostí.





SHARE:

1 comment

  1. Vím uplně, jak se cítíš s tím příjezdem a odjezdem domů do Prahy. Já jsem rodiče viděla po roce a pár měsících teďka v květnu a kdo ví, kdy zase ušetřím na letenku a kdy mi to pracovně vubec vyjde si vzít aspoň týdně volno... Jo, domov je domov, ale Amérika je přece taky super! Stay strong!

    With love,
    Suzy ♥

    THE KAWAII PLANET

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig