Monday, July 27, 2015

Chapter 25: What now?



Možná jste viděli na mé FB stránce, že více než před měsícem dětem začaly prázdniny. Prázdniny jsou něco jako několikatýdenní teror pro každou au pair. Teda, možná ne pro každou. Já mám své děti ráda a považuji je za to nejlepší, co jsem mohla v USA dostat. Ale i oni mají své dny/momenty/týdny. Už poslední dva týdny před tím než skončila škola byly opravdu záživné a hrozila jsem se, co přijde přes prázdniny (o tom se rozepíšu v příštím článku, mám toho opravdu hodně na srdci). Naštěstí děti mají samé kempy a spoustu aktivit, ale to zejména dopoledne. Odpoledne pravidelně přichází má nejmíň oblíbená část dne, kdy jen pozoruju hodinky a modlím se, ať už je konec. A teď pozor. Né, že by mě práce s dětma nebavila, né že bych si s něma nechtěla hrát apod., já bych to s radostí uvítala, ale jejich zdechlost dosahuje až do vesmíru. Říkala jsem si, že konečně o prázdninách budeme pořád venku, hrát hry, u bazénu, zajdeme na zmrzlinu a do parku. Ale to jsem se teda pěkně spletla. Místo toho sedím každý den doma, z čehož mi asi zakrní mozek a můj zadek naroste do astronomických rozměrů. Pokud si pokládáte otázku "A co děláte doma?" - nic. Děti si třeba čtou, mladej píše svoji vlastní knížku na počítači, Kaitlin peče, Macy si čte, ale tím to končí. Ať navrhnu jakoukoliv aktivitu venku, odpověď zní buď "Ne." nebo "Nechci." a v poslední době zejména "Dneska budeme odpočívat."







A při téhle odpovědi už se nervově hroutím. Samozřejmě několikrát už jsem se naštvala a prostě jsem je ven jít donutila, ale stejně se zase po chvilce jelo domů. Nebo jsem s něma šla tento týden 2x po sobě do bazénu a když jsem chtěla jít i ve středu, tak mě čekala otázka "Proč musíme každý den do bazénu?". Uff, vzdávám se. Upřímně? Totálně mě to štve. Už se nemůžu dočkat až ty prázdniny skončí! A nejvíc mě vytáčí, že to rodičům vůbec nevadí. Že jim nevadí, že dítě se válí celý den na gauči v pyžamu a nebo, že je zavřené doma. Moje rodina je skvělá, ale upřímně, celý tenhle jejich lifestyle mi hlava nebere a ta jejich pohodlnost nezvednou prdel a pomalu si nedojít před barák ani pro poštu? Všichni jsou schovaní doma, sedí a čumí na sebe jak chleba z tašky. Ale o tom všem se ve velkém rozepíšu v příštím článku. Připravte si pořádně velký popcorn.



Do toho přišly papíry o prodloužení. Což byl další důvod toho, proč jsem se tak dlouho neozvala. Prodloužit tady? Někde jinde? Jet domů? Posledních šest týdnu jsem každý den přemýšlela jen nad tím, jak odpovědět na tyto otázky a co dělat dál. Každý den jiná myšlenka, jiný nápad, jiné pocity. Ono se to řekne, ale není jednoduché rozhodnutí. Na jednu stranu další rok v USA, který mi může přinést spoustu nového, uvidím další místa, poznám nové lidi. Na druhou stranu domov, Evropa, rodina, přátelé a hlavně - můj vlastní život. Ono i přes to, že máte skvělou rodinu a podmínky, tak po čase vám začne vadit, že nežijete svůj život. Že se musíte podřizovat a že svým způsobem nemáte nikdy žádné soukromí. Ja vím, že pro některé je jednoduché soudit a že bych přece byla hloupá, kdybych to nevyužila a jela domů. Naštěstí jsem ráda, že mám rodiče a přátelé, kteří mě neodsoudí, ať se rozhodnu jakkoliv. Proto jsem se o tom všem bavila jen s nimi. Protože, někteří lidi nerozumí tomu, že vůbec přemýšlím nad tím, že bych přijela zpátky do ČR už po roce. Všechny takové prosím, ať si tady přijedou na rok žít a pak uvidíme, jak to uvidí oni. A tím bych chtěla říct jednu věc. Prosím vás, nikdy se neřiďte tím, co říkají a jak se na věci dívají ostatní. Řiďte se tím jak to citíte vy a co chcete VY. Nenechte se přesvědčit sami sebe jen kvůli nátlaku okolí. Pokud něco chcete a nebo nechcete, udělejte to z vlastního rozhodnutí a kašlete na to, co si myslí ostatní. 

Doufám, že se máte hezky a užíváte si léta! 
SHARE:

2 comments

  1. Jééé takže prodlužuješ? To je super :) Je to Tvé rozhodnutí!
    A Tvé rozhořčení okolo dětí naprosto chápu! :)

    ReplyDelete
  2. Super, těším se na další článek, moc mě tvé psaní baví! :)

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig