Friday, February 6, 2015

Chapter 15: USA life part. 2

A máme tu trošku delší pokračování a jako bonus několik mých chytrých keců. Enjoy! :-)



Další důležitou věcí je, jak si padnete do oka s rodinou. Buď budete přátelé, nepřátelé nebo něco mezi. Záleží na tom, jak vás rodina přijme, jak vy přijmete je a jak se k sobě navzájem budete chovat. Taky záleží, co očekáváte (proto neočekávejte mnoho a třeba budete mile překvapeni) a co očekávají oni od vás. Snažte se alespoň ze začátku trávit maximum času s rodinou a dětmi. Já vím, že jste zvědaví, že se nemůžete dočkat až pojedete tam a tam, ale věřte mi, začátky jsou nesmírně důležité jak pro vás, tak pro rodinu. Čím více času budete (alespoň) ze začátku s rodinou, tím více se poznáte a budete si sobě blízcí. Navíc, ta správná rodina to ocení, stejně tak jako děti. Bude pro vás jednodušší si na vše zvyknout a stanete se rychleji součástí rodiny. Já na začátku většinu volného času trávila s rodinou a udělala jsem dobře. Věřte mi, na tom, že se zavřete do pokoje, není nic dobrého. Osobní okénko - 12 let jsem byla jedináček na malé vesnici. Ano, často jsem trávila čas se svými kamarády, ale většinou jsem byla tzv. samostatná bojová jednotka. Nepotřebovala jsem nikoho, uměla jsem si hrát a zabavit se sama a nepamatuju se, že bych někdy přišla za rodiči a řekla "Mami, já se nudím.". Naprosto mi vyhovovalo se zavřít do pokoje a hrát si sama. Sebrat kolo a jet sama pryč nebo se projít venku. V té době jsem i hodně tančila - sama, doma. Dá se říct, že o mě nikdo ani nevěděl. A samostatná bojová jednotka jsem do teď, což znamená i to, že moji oblíbenou činností je zavřít se do pokoje a nevylézt klidně celý den a hlavně mi dejte všichni pokoj (moje maminka by vám o tom mohla povídat). Jsem společenský člověk, miluju zábavu a své přátele, ALE.. mám ráda svůj klid. Kdo taky ne, že? Ovšem, když se rozhodnete, že budete Au Pair (a je naprosto jedno kde), musíte počítat s tím, že zavřít se a nevylézt prostě není na programu dne. Takže pokud se s tím nemůžete smířit, zůstaňte radši doma, ušetříte si mnoho práce a hlavně peněz. Další věc s kterou musíte počítat je, že děti dělají rámus. Asi si říkáte "no neříkej", ale věřte nebo ne, některým to z nějakého nepochopitelného důvodu nedochází. Holt, pokud si vyberete rodinku s miminkem, uslyšíte dětský pláč klidně i ve 3 ráno, pokud si vyberete starší děti, uslyšíte dupot. Nikdo z nás nebyl lepší a stěžovat si, že vás děti budí v 7 ráno je trošku mimo mísu. (Samozřejmě existují určitě meze). Moje děti jsou vzhůru v 7 i o víkendu a co? Někdy dupou, skáčou, hlasitě mluví, ale to je část toho, žít s dětmi. Sama jsem si to vybrala. A aspoň si zvyknete do budoucna! 

Někdy mi taky přijde, že každý v tomhle vidí dovolenou. Amerika, ty jo, paráda. Californie, super! Pláž, teplo, neomezené možnosti. Budu si užívat, nakupovat, cestovat a pařit, chodit na koncerty, budu mít spoustu kamarádu a žít si jako prase v žitě. Takhle to nefunguje. Jedete tu za dobrodružstvím a vaše rodina ví, že jste nadšení, chcete poznat a užít si Ameriku, ale pamatujte si, že v prvé řadě jedete jako AU PAIR ne jako TURISTA. Aby jste si mohli užívat, nakupovat a cestovat, musíte odvést dobrou práci a samozřejmě - vydělat si na to. Pokud to dělat nebudete, pojedete domů a to beze srandy. (Některé holky, jely domů, i přes to, že odvedly dobrou práci, ale bavím se teď o normálních rodinách). Žádná rodina nechce někoho, kdo nedělá svoji práci správně. Uznejte, nikdo nechce mít doma někoho takového a ještě mu za to platit. Nebo ano?



V čem vidím taky velký rozdíl je škola. Mám celkem představu o tom, jak vidí lidé v České Republice školství v USA. Zejména ti, co tu nikdy nebyli, jsou většinou nejchytřejší a takové my máme nejradši. Jak už možná někteří z vás ví, mám online kurzy UCLA, které jsou o historii a literatuře. Pravidelně musím zodpovědět na pár otázek a napsat alespoň jednu stránku (250 slov). A tak přesně to chodí i na základní škole a všech ostatních. Většina úkolů je formou eseje, či napsání vlastního názoru a to už od první třídy. Osobně vám řeknu, že moje děti (hlavně holky 9 a 10) mají každý den nejméně 3 úkoly. Z toho nejméně jeden je napiš blablabla... A mě osobně se ten styl líbí. Líbí se mi, že rozvíjí svoji slovní zásobu, utváří si vlastní názory a upřímně mi přijde, že díky tomu také rychleji zjišťují, co v životě chtějí, co je pro ně důležité a kdo je inspiruje. Navíc tím, že o tom musí napsat něco VLASTNÍHO si to mnohem lépe zapamatují. Píšou o knížce, kterou přečetly, o historii, o vědě. Neříkám, že je to 100% správně, ne vždy. Ale líbí se mi to a vidím ten důvod, proč jsou Američani tak otevření a nemají problém si promluvit s kýmkoliv a vyjádřit svůj vlastní názor za kterým si stojí. Kaitlin a Macy už mají velice jasno v tom, čím chtějí být (neříkám, že se to nezmění), ale ony dvě opravdu dělají vše pro to, aby to tak bylo. Macy dře v divadle 3x týdně, zpívá jako o život a tančí (nejen) po celém baráku. Kaitlin peče jako žádná jiná devítiletá holka, vytváří logo a jméno svoji pekárny, píše si každý recept a má milion knížek o pečení a je si jistá, že v budoucnu bude mít vlastní pekárnu. Teda, není si jistá, jestli bude mít jen pekárnu jako živobytí. Tím chci říct - možná bude pracovat v nějaké firmě, ale ať bude dělat cokoliv, bude mít i tu pekárnu. A já tomu docela dost věřím! Tommy je stále moc malý na to, aby věděl, co chce a tak by nejradši dostával prachy za to, že bude hrát Minecraft. No, uvidíme! 


Další bod soužití s rodinou je to, že neuškodí udělat něco navíc. Já třeba pravidelně pomáhám s nádobím, popelnicí apod. A je to naprosto v pořádku :-) Jste součástí rodiny. Taky ušpiníte talíř a taky vyhodíte kelímek od jogurtu. Co je ovšem moji povinností je prát dětem. Řeknu vám upřímně, nikdo nikde na světě neušpiní tolik hader jako děti v USA! Aneb, každý den nové pyžamo, ale umýt se stačí 2x týdně, což mě naprosto dostává do kolen a nikdy nepochopím jaký to má smysl. Navíc moje děti mají i hodně aktivit, takže toho taky dost ušpiní. Ale i tak.. je to crazy. Já osobně si nedokážu představit den bez sprchy a nejlépe, když ji mám ráno i večer. Mimochodem, v Californii se snaží šetřit vodu. Protože jak asi víte, moc deště se tu nedočkáte. Ovšem voda je tu naprosto odporná. Ne chuťově, ale vysušuje neskutečným způsobem. Což má velký dopad na vlasy i na pleť. Moje pleť opravdu nikdy nebyla horší jako teď. Což mě dovedlo až k tomu, že piju vodu pouze balenou a snažím si mýt obličej minimálně, nejlépe jen micelární vodou, kterou jsem si dovezla z ČR. Ale titul nejodpornější voda uděluji té v New Yorku. Omlouvám se všem, kteří jsou v NY a nepřijde jim to tak, ale pro mě jednoznačně tragédie, aneb když přijedete z malebné vesničky se skvělou vodou z kohoutku do New Yorku, kde si můžete ledatak loknout pěknou dávku chloru. Fuj.



Spoustu lidí mi říká/píše, že si žiju svůj sen. Ano, žiju si přesně tak, jak jsem si to vysnila a díky mým rodičům, kteří mě maximálně podpořili jsem tady. Ale od té chvíle, co jsem nasedla do letadla už to je jen na mně, jak s tím svým snem naložím. A já proto, abych si žila tak jak si žiju, musím něco dělat. Nepřišla jsem s rancem peněz a teď si za to jezdím po USA. Faktem je, že já mám opravdu štěstí na rodinu a děti. Dá se říct, že to mám bez starostí, ale pracuju jako každá jiná au pair určitý počet hodin a musím pracovat dobře. Což některým lidem nedochází. Ano, jezdím do San Francisca častěji než někteří pro rohlíky do Penny a chodím si po plážích v LA a usmívám se u toho jak měsíček na hnoji. To všechno dělám, ale jak se říká - bez práce nejsou koláče a platí to i tady :-) Je možné, že pokud uděláte nějaký velký krok v životě a bude se vám dařit, najdou se ti, kteří vás za to nebudou mít rádi. To ovšem není vaše starost! A taky si pamatujte, že všechno se v životě vrátí. Buďte proto dobří, upřímní, neodsuzujte druhé a mějte úctu a pokoru! Platí to po celém světě :-)))) 



Tohle jsou mé zkušenosti, mé názory a můj pohled na věc. Nikomu to nenutím a ani Vám netvrdím, že to budete mít stejně jako já. Jen s Vámi chci sdílet moji zkušenost, motivovat vás a taky poradit, čemu je dobré se vyvarovat. Opravdu upřímně vám přeju, ať si splníte své sny a je úplně jedno, co to je, nebavím se jen o cestování a o USA. Jediné co tím chci říct je, že nic nepřijde samo. Kolikrát je to hodně překážek a někdy se to na poprvé nepovede, ale je třeba se nevzdávat! Takže ať je to cokoliv (cestování, škola, práce apod.) - jděte si za tím. Nedělejte věci, které necítíte, že jsou pro vás správné jen proto že by se to mělo. Věřte svoji intuici a nenechte se do ničeho nikým nutit. Věřte si a věřte tomu, co děláte. Třeba to bude dlouhá cesta, ale na konci budete šťastní, že jste to dokázali :-)

Důvod proč vedu blog a stránku na facebooku není ten, že bych chtěla lidem něco dokazovat nebo se vychvalovat svým životem v USA. Věřte tomu nebo ne, ale opravdu to tak není. Samozřejmě jedním z důvodů je, že mě baví psát a miluju fotografování, ale v co především doufám je, že to třeba někoho inspiruje nebo to někomu pomůže se rozhodnout. To mi dělá největší radost! :-)

Děkuju vám za hezké komentáře a podporu!

Mějte se krásně! A příště už nebudu tak "chytrá", příště to bude (dost) možná sranda.



SHARE:

1 comment

  1. Skvělé! :)
    Já miluju jakým stylem píšeš, bez obalu, tak jak to je a ještě se u toho člověk pobaví!
    Prostě paráda.
    Fandím ti ať se ti splní tvůj sen!
    A těším se na další článek ;)

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig