Monday, February 2, 2015

Chapter 14: USA life part. 1

Nevím, jestli proběhlo nějaké osvícení po tom, co jsem se vrátila z LA nebo se tam můj mozek tak zapařil až konečně začal pracovat, ale věřte nebo ne, já dostala nápady na nové články. 

A budu vám dávat rady lepší než Přemek Podlaha! 
Zadarmo. 
A to se vyplatí!




Než ovšem napíšu článek, ráda bych Vám všem poděkovala za přízeň na Facebooku. Vůbec by mě nenapadlo, že o blogu ví tolik lidí a hlavně, že někoho zajímá nějaká vesničanka na facebooku! Čekala jsem max. 30 (z toho 28 rodiných příslušníků, kteří musí dát povinně "like" a 2 nejlepší kamarádi), ale ke dnešku je to kolem 170. Což je krásné číslo, děkuju moc, opravdu si toho vážím! Na druhou stranu mám teď velkou zodpovědnost, aby se z toho nestala taková pěkná, kulatá nula.


A o čem že to dneska bude? Kromě toho, že klasicky o ničem, tak také o tom, jak se žije s AMERIČANY. A tento článek je tu díky čtenářce Míši. Tímto ji děkuji za nápad a vyzývám všechny ledoborce, ať mi napíšou, co je zajímá a já vám to tu pak hezky popíšu na blogu jak se sluší a patří.



Jak už někteří z Vás ví, než jsem se přesunula do USA, byla jsem v Anglii. Pokud je někdo tzv. mimo mísu a nemá šajn o čem mluvím, měl by si přečíst tento článek. ZDE. Mimochodem k dnešnímu dni ho četlo 1292 lidí. Nerozumím, nechápu, svádím to na error v systému, jelikož nevěřím tomu, že má 1292 lidí čas na to, číst článek o hovnech. Každopádně Vám opět děkuju! Ale teď zpátky k tématu..

Co se týče rodiny a mých začátků. Tentokrát jsem byla velice opatrná s očekáváním. Upřímně, myslím, že jsem byla připravena na nejhorší. A né, že bych chtěla někoho vystrašit, ale nikdo by tady neměl jet s hlavou v oblacích. Nevíte do čeho jdete, svoji budoucí rodinu znáte jen ze Skype a upřímně, kdo chce udělat na Skype špatný dojem? Nikdo. A proto se rodina bude usmívat od ucha k uchu a snažit se, ať máte pocit, že je ta nejlepší na světě. Pokud stojíte nohama pevně na zemi, přijdete na to, která rodina tak jen vypadá a která taková opravdu je. Každopádně, někdy to není jednoduché. A některé rodiny se vybarví až po čase. Zkuste věřit vlastní intuici.


První tři týdny jsem si s nimi každou neděli sedla a rozebrala plán na celý týden. Pokud jsem si nebyla jistá, nebo jsem nevěděla, zeptala jsem se. Nezapomínejte - Lína huba, holé neštěstí! Zeptejte se! Američani milují otázky. Američani milují bavit se o ničem. A proto většina chodí v psychologovi. Protože, kdo to má furt poslouchat? Komunikace je důležitá. Nejen proto, že se z vás stane člen rodiny, ale taky se rozmluvíte a stanete se jedním z nich, takže večer strávíte bavením se o té skvrně od fazolí co vám zůstala na mikině a nejde dolů (nekecám, moje mikina Nike je na vyhození z okna, musela jsem si o tom popovídat, protože psychologa nemám a mamka by mi ještě nadala).



A máme tady první rozdíl mezi žitím v České Republice a v USA. V Americe Vám nikdy neřeknou "Nabil jsi si hubu? Dobře ti tak." nebo "Neřvi, nebo ti ještě přidám!" či "Ještě slovo a dostaneš po hubě!". Tady? NIKDY! Na stejné situace Američani řeknou "Co se stalo? JSI V POŘÁDKU???" "Neplakej miláčku, to bude dobrý!" a "Zlatíčko, měl by jsi poslouchat co říkám." Posuďte sami, co se Vám zdá jako lepší varianta. Američani odmala učí své děti mít sebevědomí, říkají jím jak jsou úžasní a i přes to, že se jim něco nepodaří, vždy je pochválí! A pak se diví, když v televizi Miley pyšně olizuje kladivo. Myslíte, že ji někdo někdy v mládí řekl, že železo se neolizuje? Asi ne. Další věcí je, že si velice často projevují lásku (teda alespoň moje host rodina). Takže "I love you" je nejpoužívanější věta. Nevím jak u vás, u nás doma to spíš bylo "Mám hlad." nebo "Co je k obědu, mami?". Samozřejmě já svoji rodinu miluju taky a stejně tak oni mě, ale v ČR si to holt nemusíme říkat každý den 5x po každém jídle. My si radši dáme orbitku!



Co je dalším velkým rozdílem - většina lidí pracuje z domu. Můj host dad pracuje z domu celý týden, moje host mum jen občas, ale pravidelně každý pátek. Vím, že některé holky s tím mají problém. Ono je těžké udržet děti od toho, ať nejdou za rodiči, ale naštěstí moje děti s tím nemají problém (přece jenom už jsou starší). Co se týče jídla, Američani zrovna moc nevaří. Vlastně.. vaří. Jako pejsek s kočičkou. Myslím, že námět našel Čapek v Americe. Všechno to dát dohromady, čáry máry fuk, ať se stane co se má, někdo to sní nebo se to vyhodí. A nejlepší je to koupit hotové a ohřát to v mikrovlnce. Ideální stav. Udělat si vše od základu tak, jak se to dělá v ČR tady moc populární není. U dětí vedou ty největší srajdy. Mac & Cheese alá těstoviny Italiano se sýrovou omáčkou (hnus, vedle Italiano to ani neleželo), Hot Dog osmažený v těstě na špejli a Pizza co vypadá jak kynutá buchta se salámem. A víte proč to děti a následně i dospělí tak milují? Protože tohle si můžou děti koupit na OBĚD ve ŠKOLE. Pořád se tu řeší, jak je mnoho Američanů obézních, ale sami si sypou popel na hlavu už odmala. Moje host mum ale vaří. Né každý den, ale vaří často a dobře.. ale občas i s mikrovlnkou. Ale je jedno co uvaříte, dětem se zavděčíte nejvíce pizzou.



Kroužky. Děti chodí do dvěstěpadesátišesti kroužků a dokud se nenadchnou, tak budou chodit do dalších dvěstěpadesátišesti. Že z toho mají jazyk na vestě a díravé ponožky, nikoho nezajímá. Tomuhle ovšem dávám palec nahoru! Moje děti hrajou fotbal, softball, hrajou na klavír, hrajou v divadle, chodí na hodiny umění, pečou, plavou, tančí a čtou jako o život. A to znamená jediné. ŽÁDNÝ POČÍTAČ, iPod, hry, televize apod. Moje děti znají televizi jen v pátek večer (1 film) nebo maximálně o víkendu. Neexistuje sledovat televizi přes týden. Netráví svůj volný čas na počítači. Jsou buď ve škole, dělají úkoly, mají kroužky nebo spí (Amen). V tomhle je Amerika výborná. Rodiče tady dobrovolně vedou kroužky nebo různé sportovní aktivity. A i když to vedou špatně, nikdo jim neřekně, že to stojí za ...... Děláte to přece dobrovolně!



Co na Americe opravdu miluju jsou ty jejich house party. Je to přesně tak, jak vidíte ve filmech nebo v seriálech. Sejde se plno lidí doma, hudba, plastové kelímky a samozřejmě tuna jídla. Moje děti jsou každý týden na jiné dětské narozeninové oslavě. Neexistuje, aby tu dítě nemělo svoji narozeninovou oslavu! A čokoládový dort.. A skákací hrad na zahradě. I u nás v baráku už několikrát taková akce proběhla a vždycky je skvělá atmosféra :-)



To be continued..

Pokračování příště...
SHARE:

2 comments

  1. Já úplně miluju tvůj styl psaní článků,
    moc se těším na pokračování :)
    Jsem zrovna v matching a takové rady a tipy se hodí :)
    Hrozně moc doufám, že poznám, jaká rodina je pro mě ta pravá, ale prostě doufám, že to poznám! :D
    Jinak, chtěla jsem se zeptat, jak Američani přistupují k věřícím lidem? Myslím ke Křesťanům.. ? :)
    Díky :)
    (s)měj se! :)

    ReplyDelete
  2. nádherné,boží,luxusní,čtivé!!!!!!!!!!!!!§ jsi už Velká Simkalko.....!!! palec hore

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig