Sunday, October 5, 2014

Chapter 3: Back in Time

Včera to byly přesně 4 měsíce, co jsem utekla od své host family z Anglie. 
A to si zaslouží článek! 
A hodně dlouhý..
A šampaňské.. 
A ohňostroj! 







Svůj život v Anglii jsem započala v lednu sedmitýdenní stáží ve městě Portsmouth. Tohle město miluju a mám k němu opravdu srdcový vztah. Strávila jsem tam nezapomenutelných sedm týdnů. Během té doby se mi podařilo najít rodinku ze sousedního města, která potřebovala au pair pro svého dvouletého chlapečka. Rodina za mnou dojela, slovo dalo slovo, vrátila jsem se na dva týdny do ČR nabalit si zbytek věcí a s radostí jsem odletěla zpátky do UK a těšila se, jak se budu mít jako prase v žitě. První dny jsem trávila ještě s jejich "starou" au pair, která mi ukázala, co všechno je třeba dělat. Říkala mi, že rodina je fajn, ale občas má své mouchy, což mi ale nevysvětlila. Nevadí. Jak by řekla moje babička "na to sere pes!". A to si prosím zapiště a vzpomeňte si na to na konci článku!

S malým jsem si rozuměla. Dovolím si říct, že dokonce lépe než bývalá au pair a kolikrát lépe než jeho rodiče. Sice byl ze začátku dost agresivní (kopání, škrábání), občas to s ním opravdu nebylo lehké, ale můžu říct, že když byl jen se mnou, bylo to zlatíčko. Záhadou ovšem doteď je, proč mě přejmenoval. Od prvního dne mi neřekl nijak jinak než "Kavo". Což je ovšem pořád lepší než krávo.

Mimo to, že jsem měla na starosti jejich dvouletého syna, tak ještě 4 pejsky. I když pejsky..
4 velké ČERNÉ psy! V domě. Všude koberec. Všechno v barvě nude. Ale nuda s něma teda opravdu nebyla! Hned třetí den jsem se rozhodla, že je úplně v klidu sama vyvenčím. Ano, všechny najednou. Čas od času mám opravdu inteligentní nápady. No a co vám budu povídat, naposled jsem venčila dědova jezevčíka Broka, takže tohle mě vystřelilo do úplně jiné dimenze..



To ovšem nebylo nic oproti tomu, co přišlo potom..

Dostala jsem příkaz, že všichni 4 musí začít žrát najednou. Seriously??? Ano, jsem přesvědčená o tom, že mám superschopnosti, ale ty štěkací opravdu nejsou dostatečné na to jim to vysvětlit, byť jsem se snažila sebevíc. Takže jsem poprvé zažila granulí ohňostroj, protože každý pes začal NEČEKANĚ žrát hned když jsem mu dala misku pod čumák a to i když jsem řvala na celý barák "Waaaaaaaaaaaaaait!" což je prý tzv. kouzelná formule. No, Harry Potter ze mě asi nebude..

Dále pro mě bylo velkým překvapením, že když se jen na sekundu otočím, pes mi bez zeptání sežere snídani přímo ze stolu, nebo mi asistuje u večeře. Prostě úplná romantika. Mám pejsky vážně moc ráda, ale jsem bohužel nebo bohudík člověk, který by nedovolil aby bylo tolik velkých psů doma, natož aby mi žrali z talíře! A vlastně aby mi žral kdokoliv z talíře! 





Jednou až budu důchodec (jak říká bratr), tak si chci pořídit tzv. agresivního gaučáka, ať se mám ke komu přitulit a mít parťáka cestou do obchodu. Ale mít doma čtyři velikány? To je teda velká psina!

A jak vypadal můj běžný "au pair schedule"? Ve ZKRATCE..

Ráno venčení, úklid myčky, obyváku.. Aaaa u toho se pozastavíme.
Pejsci hezky chrupkají na gauči :)) A co, Simona to uklidí. Takže jsem každý den drhla gauč od chlupů, popřípadě vyprala, pak hezky načechrala dečku a polštářky abych to zase další den mohla dělat znova, protože tu činnost já prostě MI LU JU a co bych já děvče z dědiny neudělala pro psy co mi žerou z talíře, že. Dále úklid kuchyně, vyprat, do sušičky, ze sušičky, případně vyžehlit, vysát celý barák, všem ustlat, umýt každé pondělí 4 koupelny, pravidelně každé úterý převlékat postele atd atd. Kolikrát jsem čekala, kdy se zeptají, jestli jim můžu utřít prdel. No problem, seňor!

O vynesení koše, popelnicích a uklízení všech hraček a sraček se tady nebudu rozjímat. Faktem je, že malého jsem hlídala celý den jen 2x týdně, což ovšem ztrácí na důležitosti, jelikož jsem dělala 1000 dalších věcí kolem baráku. Takže jsem se každý den dostávala do svého pokoje až kolem deváté a padla doslova na hubu. O tom jaká atmosfére někdy vládla v rodině se mi ani nechce zmiňovat.

Další kapitolou jsou peníze. Za ty víkendy co jsem makala jak fretka jsem nikdy nedostala ani libru navíc. Víte, ona ta moje rodina totiž neměla moc peněz. Pouze velký barák s bazénem, 6 aut, vlastní letadlo a velmi úspěšnou firmu. Takže úplně rozumím tomu, že dát mi takových pár liber navíc...? 
To jde o život! A já bych hrozně nerada aby někdo kvůli mně musel okusovat omítku...





Všechno to ale zakončil poslední týden.

Moje rodina jela na dovolenou a já byla sama s pejskama doma. Asi čtvrtý den se začal jeden starší pes chovat dost podivně. Říkala jsem si:,,Chlape, s tebou něco je". Byl dost agresivní. Tak jsem ho zavřela do kuchyně a celá podělaná strachy volám mého host dad, že mě chce sežrat jejich pes k večeři. Nakonec si ho tedy odvezl jeho bratr a já zůstala celá! Amen.

Další den mě ovšem hned po ránu čekalo nemilé překvapení. Jdu si takhle po schodech, že si udělám super snídani do postele a hele - hovno. Hovno na schodech. Chm chm chm, kdopak to byl? Kluci, přiznejte se! Nikdo se jako obvykle nepřiznal, tak jsem hovno musela nečekaně uklidit já, nastříkat to litrem desinfekce a vyhýbala jsem se tomu místu jako čert kříži. Naštěstí už jsem po cestě do kuchyně žádné  hovno nepotkala. Ani ptačí ani koňské ani to psí. Uff. O nějakých pár hodin později jsem si říkala, že skočím vysát do pokoje moji host family a do pokoje pro hosty, ať mám další dny klid. Kdybych věděla, že se mi tam naskytne takový pohled jaký se mi naskytl, nikdy tam nevejdu. Zamknu dveře, zalepím paskou "crime scene do not cross" a přes to ještě natluču fošnu. Ale já si s úsměvem, odpočatá vykračovala do pokoje. Otevřu a co nevidím..



Hovno. Ale kdyby jedno! Dvě, tři, čtyři.. Hovno na koberci, na posteli, hovno u okna, u dvěří. Všude samé hovno! Z fleku jsem to mohla přejmenovat z pokoje pro hosty na pokoj na hovno!!!!! Tolik hoven pohromadě jsem neviděla ani u babičky na dvorku a to tam má kačeny, králíky a slepice! Snad vám ani nemusím psát KDO TO MUSEL UKLIDIT! A protože už jsem měla všech těch hoven po krk, tak jsem se rozhodla že se jim na to taky pěkně vy*eru. Myslím, že vydržím dost. Jakože fakt dost. A nemám problém makat jako fretka, ale.. Co je moc, to je moc! Sorry!

Za pár dní se rodina vracela domů a já jsem musela vymyslet, jak jim oznámit, že za tři dny mizím. A tak jsem jim to oznámila.. A vysvětlila.. A oni to nechápali. Hleděli na mě jak chleba z tašky. Jak je to možné, že nechci zůstat s tak skvělou rodinou, ve velkém baráku, žít si v chlupech, uklízet hovna a dělat jim služku? To je přece sen každé mladé dívky! :-D

Sbalila jsem se a letěla domů!

Takže holky. Anglie je opravdu krásná, plná milých a mladých lidí, ale.. Nezůstávejte tam, kde se k vám nechovají slušně. Seberte se a utíkejte pryč. Buď domů nebo do jiné rodiny. Prostě a jednodušše si nenechte za každou cenu nasrat na hlavu. Ani do pokoje ani na schody a ani na postel... 

Mějte se krásně! A omluvte můj slovník, ale jinak to napsat nešlo.
SHARE:

14 comments

  1. :D:D:D:D:D toto snáď nie :D ja som sa už dávno nenasmiala tak ako teraz :D ešte aj sestre som prečítala tú časť s hovnom, pretože to inak nešlo a úplne mi tiekli slzy :D máš ty ale silný zážitok no :D milujem tvoje články, strašne dobre sa čítajú :D určite ich pridávaj čo najviac. Navyše ich veľmi oceňujem aj z toho hladiska, že sama som kedysi premýšlala nad au-pair, ale skôr ma láka tá Amerika :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Lucinko, moc děkuju za komentář, ani nevíš jakou z něj mám radost! <3 :D
      Přidávat určitě budu, hlavně až budu v USA :) To se k tomu ještě přidají fotky a videa.
      Já už se těším až to budu moc posoudit, ten rozdíl mezi USA a UK, ale faktem je, že je to celé jen o štěstí a o rodině.. A já doufám, že v USA budu mít teda konečně štěstí!

      Delete
  2. Parádní článek, děkuji za pobavení :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju moc! Jsem ráda, že jsem tě pobavila :D :)

      Delete
  3. supr článek :D sice tady nemám hovna ale moje rodina stoji taky za hovno a práve proto hledam novou .. pac si tady taky pripadam jak služka :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky moc, jsem ráda, že se líbí! :)
      Jsi v UK? Přijde mi to tam s těma rodinama děs a hlavně je to tam většinou z 90% o uklízení. Což by mi osobně tak nevadilo, ale taky to musí ti lidi ocenit, což prostě nedělají. Jinak Anglii miluju, ale holt někdy je to opravdu tak, že.. Kdo uteče, vyhraje :D

      Delete
  4. Za moji aupair kariéru jsem zjistila že češi jsou nejpořádnější národ na světě a taky to zjistili i Anglické rodiny jak vidím a začali toho hodně využívat. Super článek mimochodem, i když je vlastně o hovně ;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky moc :)
      Je to tak, bohužel.. Je to více o uklízení než o hlídání dětí.

      Delete
  5. mín těch přirovnání a přehánění,takhle je to trapné a dětinské…hovno….asi větší jak ti připravili ti psejci.

    ReplyDelete
  6. Ten článek je skvělý! :D líbí se mi tvé vtipné podání :).. jen tak dál!!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju moc! Ani nevíš jakou mám radost, že se ti mé povídání líbí :)

      Delete
  7. No to nee! :-D Úžasně napsaný článek!

    Nela z Beauty Charm

    ReplyDelete
  8. Tak to je fakt báječně napsané!:D

    ReplyDelete

Blogger Template Created by pipdig